Setkání Liberec 1999
33. setkání zástupců Trabantklubů, 21. - 23. května v Liberci
Přípravy
Pátek 21. 5.
Sobota 22. 5.
Neděle 23. 5.
Názory odjinud
Přípravy
Když liberečáci v Písku kývli, že uspořádají příští setkání, tušili do čeho se pouštějí. Skutečnost však předčila očekávání, až se místy ozývalo modifikované úsloví z filmu Knoflíková válka - "Kdybych to byl věděl, tak jsem se do toho nepouštěl". Naposledy byl Liberec pořadatelem právě před deseti lety. Všichni jsme byli o deset let mladší, některé věci v té ještě předrevoluční době byly snadnější. Dnes zůstala Rada Trabantklubu šestičlenná, z toho čtyři důchodci. Jako Přípravný výbor se jí podařilo rozšířit o tři členy, na vlastní dny setkání se našlo dalších pět pomocníků.
Poprvé se výbor sešel v půli října, do konce roku ještě 2x. Nikomu moc nepřipadalo, že by se mělo přidat na tempu. Až v lednu začínalo být jasné, co všechno je třeba zařídit a udělat a úkoly se postupně na sebe nabalovaly. Schůzek nakonec bylo 13, k tomu několik individuálních. V souvislosti s přípravami bylo napsáno 46 dopisů (žádostí, poděkování, informací). Mnoho času zabralo shánění informačních materiálů o naší oblasti, kterými jsme chtěli podarovat účastníky (a také podarovali), aby věděli, kam jedou. Ukázala se stará pravda, že nejvíc pomůže chudý chudému. Překvapivé bylo, že jsme vůbec neuspěli v severní části okresu. Proto jste si také nemohli nic přečíst o Frýdlantu, Hrádku nad Nisou, Novém Městě pod Smrkem, Chrastavě. V ostatních případech nám oslovení vycházeli vstříc, mnohdy až s překvapivou ochotou. Závěrečným příjemným potěšením byl dar Botanické zahrady. Poměrně pozdě přišel nápad vydat knižně technické rady z pražského Zpravodaje.
K prvnímu kontaktu došlo až 7. 3. a třebaže doktor Svátek zapracoval přímo bleskově a dodal potřebné materiály, začalo být jasné, že jde o velké sousto. Byly dvě možnosti. Buď provést přímé překopírování podkladů, což by asi vzhledem k nestejnorodosti sestříhaných textů nedopadlo nejlépe, a nebo vše prohnat přes počítač. Úkolu se ujal pan Krejsa. Do práce byla zatažena jeho firma ADAM Liberec a postupně i všichni členové rodiny. Doma už ho posléze asi nezdravily ani dveře (zase tak horké to nebylo - pozn. autora WWW stránek), ale podařilo se. I když první výtisk jsme drželi v ruce až v pátek 21. 5. odpoledne. Nestihlo se také vydat množství, jaké jsme si představovali. Také náklady při preciznosti, s jakou byla práce provedena, vyšplhaly poměrně vysoko. Podle zájmu je plánován na podzim dotisk, cena 100 Kč. Dalším velkým dílem pana Krejsy byla igelitová taška na reklamní materiály. Základem je přirozeně čistá bílá taška. Pak je potřeba udělat grafické návrhy, ty převést do tisknutelné podoby, ovšem i sám tisk na igelit je složitý vzhledem k jeho elektrostatice. Co asi nikdo netuší, obrázek zamilovaného mladíka, který byl pak použit i na publikaci, je originálním dílem významného kreslíře komiksů Miroslava Schönberga, žijícího v Liberci. Byl vytvořen speciálně pro tuto příležitost. Pan Krejsa zajistil i výrobu příležitostných tužek.
Tašky i tužky byly vyrobeny ve větším množství, aby se neprodražily ještě víc, než už stály, s tím, že budou prodávány. Bohužel tento záměr nedopadl dobře. Zřejmě každému stačilo, že dostal jednu svoji tašku a tužku při příjezdu. Prodej byl minimální. Jmenovky pro účastníky a pořadatele zajistil pan Jirásek. Také zde přišel ke slovu počítač. Paní Čihulová trávila dny a noci výrobou drobných, ale nesmírně pracných věciček, které každý účastník dostával darem - její kapesníčky a korále jsou již pověstné. To jsem ale předběhl dobu. 11.2. bylo odesláno 67 pozvánek, mnoho dalších pak rozdáno sponzorům a čestným hostům. A - nic... První přihláška přišla 15.3.. Do stanoveného termínu, tj.. 2.4., bylo přihlášeno 47 osob. Trochu jsme znervózněli. Přichystáno bylo 120 lůžek. Třebaže ubytovatel byl velmi tolerantní, bylo nepříjemné stále a stále posouvat definitivní termín pro přihlášené, až 26.4. jsme řekli "dost". Opět zapracovala typická česká vlastnost - liknavost. Kdo to nezažil jako organizátor, asi nepochopí. K tomu třebaže se nám instrukce v přihlášce zdály velmi jasné a podrobné, chodily přihlášky tam, kam měly přijít složenky a naopak. Velmi to ztěžovalo práci.
Pomalu se přiblížil den D. To už měla za sebou několik bezesných nocí paní Vojtíšková. Dostala totiž úkol z nejtěžších - rozdělit přihlášené po chatkách a pokojích. Koho s kým, koho kam, kdo vydrží v chatce, koho bude lépe dát do pokoje, ženy, muži, staří, mladí, dvě třetiny na dvě noci, třetina jednu noc. K tomu dostala paní Vojtíšková ještě řadu úkolů administrativních, které bylo třeba vyřídit při prezenci. Naštěstí měla k ruce zdatné pomocníky, manžele Červenkovi. Všichni tři pak byli jediní, kteří z celého setkání neviděli téměř nic, protože recepci neopustili po celou dobu akce.
Pátek 21. 5.
V pátek 21. 5. horečka vyvrcholila. Organizátoři se sešli po poledni v kempu, kde bylo ubytování, stravování i oficiální jednání. Vyhotovili jsme čtyři informační tabule (snad byly co platné), poblíž recepce viselo malé fotografické tablo. Ještě se dolaďovalo, v pohodě, že první účastníci přijedou k večeru. Vše bylo jinak. Ve 14,30 přijel Frýdek-Místek, kteří už na území kempu předjeli pěšky jdoucí manžele Štěpánkovi ze Šumperka. A pak se trousili další a další a vyvrcholilo to příjezdem osmi aut v 18,45. Měli jsme pro večer připravené eventuální opékání buřtů, ale pár spršek rozhodlo, že jsme nechali věcem volný průběh a asi to bylo dobře. Jednak byli lidé po cestě unaveni a jednak bylo vidět, jak se přátelé setkávají s přáteli a mají si co povídat. Pro nezmary pak bylo několik možností zábavy ve městě, přičemž autobus MHD staví u kempu. Škoda, že se nepodařilo zprovoznit video. Na krajinu se snášel večer, obloha se protrhala, mezi stromy se udělala jemná mlha. Všude byl klid, jen od jednotlivých chatek zněl tlumený hovor.
Sobota 22. 5.
V sobotu v 9,00 začínalo jednání klubů a trvalo bez přestávky až přes 11,30. Kupodivu to všichni vydrželi. Po obědě a krátkém odpočinku byl ve 13,30 přistaven autobus, který zájemce odvezl k zoologické zahradě. Dlouho jsme váhali, co návštěvníkům ukázat. Vylučovací metodou jsme nakonec dospěli k tomu, že nejproslulejší v Liberci je zoologická a botanická zahrada a že stojí za to je vidět. Kdo měl jiné zájmy, mohl se vydat na Ještěd, do muzea, na zámek plný skla, na Valdštejnské slavnosti do Frýdlantu, tam také na zámek, či do Sychrova. A nebo se jen tak rozhlédnout po Liberci. Také nakupovat bylo kde. Třeba hned vedle kempu je Penny Market a OBI.
V zoologické zahradě nás očekávala propagační pracovnice a tisková mluvčí paní Lada Sedláčková. Byla nám průvodkyní zahradou. Naši návštěvníci k tomu dostali něco propagačních materiálů. Bohužel, bylo nás mnoho, kolem plno ostatních návštěvníků a paní Sedláčková nebyla sto hlasově obsáhnout tyto ztížené podmínky. Ostatně každý zvolil jinou rychlost prohlídky, takže nakonec nás chodil s průvodkyní stejně jen malý hlouček. Téměř dvě hodiny strávené v zoologické zahradě utekly. Ukázalo se ale, že jsme podcenili obsáhlost celého odpoledne a věk některých účastníků. Třebaže byla spokojenost, do přilehlé botanické zahrady se vydala už jen asi polovina. Ostatní měli chození dost a dali přednost posezení v restauraci U jezírka. Botanická je před dokončením přestavby, přesto bylo k vidění dost. Na konci jsme toho už opravdu všichni ale měli dost. K tomu se zatáhlo, ochladilo a před odjezdem autobusu zpět do kempu jsme ještě stačili zmoknout. Ještě potřetí jsme využili autobus, a to před 19. hodinou k přesunu do restaurace U Košků. Zde se konala slavnostní večeře a společenský večírek.
Večírek tentokrát dopadl rozporuplně. Z dále popsaného nechť si každý udělá vlastní obraz. Kořením večírků na všech předchozích setkáních vždy byla tombola. Bohužel vše bylo jinak. Naši poslanci nemají čas na důležité zákony, které u nás chybí nebo jsou špatné a to, co schválí je někdy ještě horší, než předchozí. Přesto se jim podařilo loni na podzim schválit nový zákon o tombolách. Tento zákon znamená v podstatě konec tombol v Čechách. Je totiž tak striktní a přísný, že neziskové organizace (hasiči, Sokolové a jiné) nemohou jeho podmínky splnit. To se týkalo i nás. Mj.. zisk z tomboly musí být použit z 90% na humanitární účely, ze zisku se musí odvést daň, musí být určen úřední dohled nad tombolou, samozřejmě tombola musí být řádně přihlášena a povolena, od ceny předmětů v tombole se pak odvíjí další úřední kolotoč. Prostě hrůza. Během přípravy setkání jsme se o tombolu několikrát pohádali. Zvláště paní Čihulová byla dotčená, protože do přípravy tomboly vložila spoustu práce. Pokládala nám všechny funkce a dalo nám moc práce, abychom jí přemluvili k pokračování ve spolupráci. Jakési úřednice na radnici říkaly, že to není tak přísné, ale litera zákona, který jsme získali, hovořila jasně. Nemohli jsme si dovolit pokutu jdoucí do desetitisíců. Takže jsme tombolu vyřešili tak, že jmenovky účastníků byly číslované a každé číslo dostalo nějaký dar. Tři hlavní ceny byly taženy veřejně, ostatní za účasti komise z účastníků večírku. V restauraci U Košků je provozována škola tance. Večírek byl zahájen předtančením žáků školy. V průběhu večera byla obdarována paní Černá z PB, která právě tento den slavila kulaté narozeniny. Odměněn byl i nejvzdálenější účastník, pan Vajanský z Bratislavy. Nejstarší účastník, pan Dvořák, také z PB, byl odměněn až druhý den při zakončení setkání. Letos dovrší 80 let, a jeho recept? Vždy měl rád zábavu, sport, ženy, nekouřil, nikdy se neopil, ač štamprdličku si dá rád. A 20 let jezdí Trabantem. Trochou kultury přispěl pro zpestření večera vlastivědný test o Liberecku. Bylo 10 otázek, vždy tři možnosti. Vítězkou byla paní Štěpánková ze Šumperka, která měla jen jedinou chybnou odpověď. Šest lidí mělo tři chybné odpovědi a z nich byli vylosováni další dva výherci. Převážná část měla šest až osm špatných odpovědí. Nelze se divit, oni ani liberečáci kolikrát nevědí, co mají doma.
Paní Štépánková shodou okolností vyhrála i jednu z hlavních cen tomboly netomboly. Snad jsme se snažili, co jsme mohli. Bohužel do tance se pustily za celou dobu asi jen tři páry a po 22. hodině začalo houfné vytrácení se. Jestli byli letos všichni tak unaveni, nebo je zrazoval stále hrozící a občas i padající déšť, či je děsila cesta pěšky jeden a půl kilometru zpět do kempu? Nevíme. Žádné stížnosti se k nám nedonesly. Pan Krejsa stačil část lidí odvézt na několikrát svým mikrobusem. Prostě kolem 22,30 sál téměř zel prázdnotou. Aby to bylo ještě veselejší, právě v tu dobu na nás stačila přijít kontrola Ochranného svazu autorského, zda máme povolení provozovat reprodukovanou hudbu. Možná mám špatné informace, ale tato státem povolená organizace nebyla založena žádnými autory, přesto žije. Pikantní na celé záležitosti je, že onen kontrolor měl přijít na den před tím pořádanou taneční zábavu, ale spletl si datum. Takže sepsal protokol a přijde nám složenka na něco přes 300 Kč. Bylo to parádní zakončení večírku.
Neděle 23. 5.
Neděle. Vše zapomenuto. Slunce se na nás směje. Všichni jsou svěží a plni energie. Začíná perné dopoledne. Připravena je jízda zručnosti, přehlídka vozů, prodej ND. Jízda zručnosti se konala na přilehlém pozemku, kde nám zpevněnou plochu bezúplatně zapůjčila fa Plochá dráha s.r.o.. Dráha jízdy sestávala ze slalomu, přenosu sklenice vody za jízdy, zajetí do garáže, zacouvání do garáže, přejetí prkna a zastavení levým předním kolem na značce. Byl otevřen i kiosek s občerstvením. Bohužel, přihlásilo se pouhých šest jezdců. Snad to bylo tím, že současně probíhaly ostatní akce, snad tím, že jízda byla stanovena pouze jako jízda a ne soutěž, i když za absolvování se uděloval diplom. V kempu mezitím stály naleštěné vozy, za okny vyplněné rodné listy, kolem postávali hrdí majitelé a jejich obdivovatelé. Rodné listy a diplomy byly opět dílem pana Krejsy. Vylepšení, kterými se vozy pyšnily, bylo například elektrické ovládání oken, jednolůžková úprava v limuzíně, centrální zamykání, palubní počítač, elektrické ovládání palivového kohoutu, všemi směry nastavitelné sedadlo řidiče, zabudované stereoreproduktory. Jeden nadšenec měl místo zadních sedadel šedesátilitrový barel jako benzinovou nádrž. Vzhledově zaujaly především vozy TK Jesenice, z nichž raritou byl kombik ještě T600.
Mezi všemi vozy pak zářil žluťásek se SPZ UOA. Přehlídku natáčela regionální TV Genus. Den před tím zde byla kabelová TV Keli a v pátek vyšel krátký článek v Libereckém dni. Možná se pro propagaci v mediích dalo udělat ještě více, ale my jsme více nestihli. Blížilo se poledne, sedli jsme ještě ke krátkému oficiálnímu zakončení. Slova chvály byla vzpruhou pro znavené pořadatele. Za celou dobu setkání se nestala žádná mimořádná událost nepříjemného rázu, neslyšeli jsme žádné stížnosti, snad byli všichni opravdu spokojeni. Mě osobně potěšilo, že se k nám dostavil dr. Svátek z pražského TK a dle jeho vlastních slov byl mile překvapen přátelským prostředím, když to bylo vůbec poprvé za 34 roků jeho práce v Trabantklubu, kdy se odhodlal vyjet na setkání. Poděkoval také i našemu klubu za vydání své technické příručky.
Oběd a jednotlivé vozy začaly pomalu odjíždět. Kolem půl druhé odjel poslední. Kemp ztichl. Na pořadatele zbylo vše uklidit, dát do pořádku, zamést stopy. Zůstal jsem poslední a prošel jsem si ještě jednou celý kemp. V duchu jsem viděl jednotlivé vozy, známé tváře. Půlrok práce se naplnil. Zbydou písemnosti, vzpomínky a fotografie (nyní i WWW stránky - pozn. autora WWW stránek). Zbývá ještě dokončit vyúčtování a napsat vše, co právě čtete. Nashledanou příští rok na Šumavě.
Odrážka
Názory odjinud
Plzeňský zpravodaj 4/99
O víkendu 21. - 23. května se uskutečnilo již 33. celostátní setkání trabantistů a značnkových klubů, tentokrát v překrásném prostředí autokempu Staré Pavlovice v Liberci. Účast více jak sto převážně mladých příznivců nejen z 25 existujících klubů jasně ukázala, že naše značka má před sebou ještě dlouhou budoucnost. Vzorně připravený rozmanitý program nedovolil nikomu se ani na okamžik nudit. Po infodiskusi v sobotu dopoledne jsme navštívili zoologickou a botanickou zahradu, zúčastnili se burzy ND, jízdy zručnosti, společenského večera se soutěží a tombolou. Na zpáteční cestě jsme zvládli výlet na Ještěd a prohlídku muzea automobilky Škoda v Mladé Boleslavi. Hemžení trabantů přilákalo i televizní štáby a zástupce místních sdělovacích prostředků. Akcí byli všichni nadšeni a tímto ještě jednou hostitelům z TK Liberec děkuji za prima zážitky.
Za TK Ústí n/L Šolc
Vážení přátelé trabantisté
nedá mi to, abych pod stále silným dojmem z Trabant setkání u Vás v Liberci nenapsal pár řádků.
Vzhledem k tomu, že jsem se tohoto setkání zúčastnil již po třetí, Brno, Písek, teď Vy, myslím, že již jisté zkušenosti mám a mohu proto posoudit úspěch či neúspěch pořádání takové akce. Ve Vašem případě musím smeknout pomyslný klobouk, protože vše bylo prima, super, speciál!
Byli jsme moc spokojeni (výprava o 6-ti osobách). Organizace celého podniku, ale i jednotlivých akcí proběhla bez sebemenšího zakolísání a to si jistě zaslouži pochvalu vás všech, co jste se na takové náročné práci podíleli. Já osobně si nemohu odpustit pozvednout výbornou zkušenost s jmenovkami na štítcich, které usnadnily identifikaci mezi námi.
Ještě jednou dik za velice přfjemně strávený víkend.